Trávicí soustava




TRÁVICÍ SOUSTAVA

 

funkce:

1. příjem potravy a odstraňování nestravitelných odpadních látek

2. mechanické a chemické zpracování potravy

3. vstřebávání živin

 

trávicí trubice se skládá z:

-         ústní dutina – hltan – jícen – žaludek – tenké střevo – tlusté střevo – trávicí žlázy – konečník – řitní otvor

 

stěny trávicí trubice mají tyto části:

1. sliznice

2. podslizniční vazivo

3. svalová vrstva

4. vazivový obal

 

ad 1. sliznice- funkce – vystýlá trávicí trubici

-  produkuje určité látky (žlázový epitel)

-  resorbuje určité látky (epitelové resorbční buňky)

-         žlázové buňky – roztroušeny v epitelu nebo se sdružují a vchlipují do hlubších vrtev a tvoří trubičky nebo váčky – vznikají žlázy bez vývodu nebo žlázy s vnitřní sekrecí

-         produkty žláz – sekrety, odpadní produkty - exkrety

ad 2. podslizniční vazivo

-         řídké s cévními kmeny

-         připojuje sliznici ke svalové vrstvě

ad 3. svalová vrstva

-         tvořena hladkou svalovinou – výjimka začátek trávicí trubice (až po střední část jícnu) a dolní konec konečníku

-         2 vrstvy: - vnitřní – uspořádána kruhovitě

-  vnější – uspořádána podélně

-         stahy vytváří peristaltické pohyby – potrava je jimi v trubici posouvána

ad 4. řídký vazivový obal – zevní povrch trávicí trubice

 

Pozn.

trávení – mechanické zpracování + rozštěpení makromolekulárních látek účinkem enzymů na malé molekuly (aminokyseliny, monosacharidy) tak, aby mohly projít stěnami trávicí trubice a být zužitkovány

 

vstřebávání (resorpce) – prostupování malých molekul skrze membrány střevních buněk do krve nebo lymfy

 

DUTINA ÚSTNÍ (cavum oris)

-         ohraničena patrem, rty a tvářemi

-         spodinu tvoří jazyk připojený svaly k dolní čelisti

-         funkce: příjem potravy, promísení se slinami, mechanické a chemické zpracování

 

Zuby (dentes)

-         řezáky, špičáky, třenové zuby, stoličky

-         stavba: korunka – vyčnívá z dásně

                  krček

                  kořeny

-         zasazeny v čelisti v zubních jamkách (alveolách), ke kosti připevněny vazivem – ozubicí (peridontium) – vyplňuje štěrbinu mezi kořenem a zubní jamkou

-         povrch zubu: zubní sklovina (email)

-         vnitřek zubu – vyplněn dentinem (zubovinou) – tvořen odontoblasty – buňky, které vysílají do dentinu cytoplazmatické výběžky

-         uvnitř dentinu – dutinka dřeňová – vyplněná zubní dření (pulpa) = vazivová tkáň s nervy a cévami

-         v oblasti kořene – dentin kryt zubním cementem

 

děti – mléčný chrup – 20 zubů – chybí třenové (do 15 let nahrazen trvalým)

dospělí – trvalý chrup – 32 zubů

 

v polovině čelisti – 2 řezáky, 1 špičák, 2 třenové zuby, 3 stoličky

 

Pozn.

plak (zubní povlak) –obsahuje bakterie a organické kyseliny

zubní kámen – plak mineralizovaný vápenatými solemi

paradentóza – onemocnění dásní, krvácení, bolest, viklavost až ztráta zubů

zubní kaz – mikroorganismy rozkládají sacharidy na organické kyseliny, ty spolu s bakteriálními enzymy odvápňují sklovinu

prevence – důsledná hygiena

 

Slinné žlázy

-         3 páry – příušní, podčelistní, podjazykové

-         složení slin – 99 % voda, 1 % soli + bílkoviny (hlavně mucin)

-         některé významné látky obsažené ve slinách:

-         mucin – vylučován v celém trávicím traktu, s vodou tvoří hlen – ochranná funkce

-         ptyalin – enzym amyláza – štěpí a - glykosidické vazby (škrob na maltózu)

-         lyzozym – ničí bakterie, choroboplodné zárodky

 

Řízení sekrece slin

-         pouze nervově, centrum pro vylučování v prodloužené míše

-         stimulace parasympatickými a sympatickými vegetativními nervy

-         vylučování řízeno reflexně

-         podměty z chuťových pohárků, mechanoreceptorů (+ podměty zrakové, čichové, sluchové – pokud souvisí s potravou) – nervová vlákna vedou signál do prodloužné míchy – sekrece slin

 

Jazyk (lingua)

-         svalnatý orgán

-         účastní se tvorby řeči, obrací a posouvá potravu

-         kořen jazyka připojen k jazylce

-         na hřbetu a bocích jazyka se nachází chuťové pohárky

 

HLTAN (pharynx)

-         společná část dýchací a trávicí sou stavy

-         3 části:

-         1. nosohltan (nasopharynx)

-         2. ústní část hltanu – kříží se dýchací a polykací cesty

-         3. hrtanová část – neúplně uzavřená  hrtanovou příklopkou, která se při polykání sklání a brání vniknutí polykaného sousta do dýchací soustavy

-          

 

JÍCEN (oesophagus)

-         trubice – 32 cm dlouhá

-         prochází mezihrudní přepážkou a bránicí , ústí do žaludku

-         horní část – příčně pruhované svalstvo

-         dolní část – hladké – vykonává peristaltické pohyby

 

Pohyb potravy

-         potrava žvýkána, míchána se slinami – vytvoří se sousto – polknuto do hltanu

-         polknutí – částečně ovládáno vůlí (posunování potravy do zadní části dutiny ústní

                       reflexně – podrážděním smyslových buněk v hltanu – řízeno prodlouženou

                                       míchou

-         proces polykání – hrtan se zvedne, hrtanová příklopka se uzavře, zastaví se dýchání – potrava putuje z hltanu do jícnu – peristaltické pohyby – do žaludku

-         pohyb potravy usnadňuje hlen vylučovaný sliznicí trávicí soustavy

 

Řízení činnosti hladkého svalstva trávicí trubice

-         nervy vegetativní nervové soustavy a tkáňovými hormony (= vznikají v buňkách některých částí trávicí trubice)

-         jsou také schopny vytvářet svalovou aktivitu nezávisle na nervovém působení

 

ŽALUDEK (ventriculus, gaster)

-         svalový vak, pojme 1 – 2 l potravy

-         v levé brániční klenbě

-         ve sliznici žaludku – četné žaludeční žlázky

-         svalovina žaludku – 3 vrstvy – mohutné v oblasti vrátníkového oddílu - pyloru

-         funkce: shromáždění a zadržení potravy a její promíchání s žaludeční šťávou – chemicky

                   se změní na tráveninu – po malých dávkách vypouštěna k dalšímu zpracování do

                   tenkého střeva

 

Žaludeční šťáva

-         čirá, nažloutlá, silně kyselá tekutina (pH = 1)

-         produkt žaludečních žlázek – denně 1 – 2 l

-         složení: HCl, pepsinogen, hlen (mucin), voda, anorganické látky

 

Kyselina chlorovodíková

-         vytváří silně kyselé prostředí pro působení enzymu pepsinu

-         usnadňuje trávení masa – vazivo bobtná, maso se rozpadá na jednotlivá vlákna

-         chrání některé vitamíny v potravě před znehodnocením (př. vitamín C)

-         ničí choroboplodné zárodky

 

Pepsinogen

-         neúčinná forma pepsinu, v kyselém prostředí se mění na účinný pepsin

-         pepsin – enzym, který štěpí bílkoviny na jednodušší látky (jen určité vazby), sráží mléko

-         pozn. u kojenců sráží mléko chymosin

 

Hlen

-         zásaditý, pokrývá v souvislé vrstvě sliznici

-         chrání před účinkem pepsinu + HCl

 

Řízení vyměšování žaludeční šťávy

-         nervově i látkově

-         zahájeno reflexně – drážděním chuťového čidla a čidel ve stěně žaludku

-         trvá tak dlouho, dokud se vytváří gastrointestinální hormony – př. gastrin (vznikají ve sliznici žaludku a tenkého střeva dokud neopustí žaludek všechna trávenina)

 

Plnění žaludku a jeho pohyby

-         tekutiny žaludkem protékají

-         při plnění hustší potravou – stěny ochablé

-         10 – 15 minut po jídle – stahy žaludeční svaloviny – peristaltika (příčné zaškrcování od česla až k vrátníku) – dochází k promíchání se žaludeční šťávou – vznik tráveniny (chymus)

-         za 3 – 4 hod stahy zesilují, vrátníkový svěrač ochabne – porce tráveniny vypuzeny do dvanáctníku

-         trávenina z cukrů zůstává v žaludku 2 hodiny, z bílkovin 4 hodiny, z tuků 6 hodin

-         rychlost vyprazdňování žaludku – přímo úměrná množství potravy

 

TENKÉ STŘEVO

-         4 – 5 m dlouhé, 3 – 3,5 cm široké

-         funkce: probíhá konečná fáze trávení – úplné rozštěpení živin na jednoduché látky a jejich vstřebávání

-         sliznice – tvoří četné řasy, je pokryta drobnými výběžky – klky

-         klky – obsahují pleteň krevních vlásečnic, mízní vlásečnici a snopečky hladkého svalstva

-  vysoké 0,5 – 1,5 mm

-  pokryté výstelkovými buňkami – zvětšují povrch sliznice až na 40 m2

-  při dráždění sliznice se smršťují a natahují

-         mezi klky – jednoduché trubicovité žlázky střevní – produkují střevní šťávu

-         v horní části střeva – buňky, které při styku s tráveninou produkují hormony – sekretin a pankreozymin – podněcují slinivku břišní k produkci šťávy

 

Části tenkého střeva:

1. dvanáctník (duodeum) – 25 – 30 cm, podkovovitě ohnutý, ústí zde žlučový vývod a vývod

                                            slinivky břišní

2. lačník (jejenum)

3. kyčelník (ileum)

 

Pohyby tenkého střeva

I. místní pohyby

-         střídavé svírání a ochabování jednotlivých úseků střev

II. celkové pohyby – peristaltika

-         stahy, které jako vlny postupují po tenkém střevě a posouvají jeho obsah

 

Trávení v tenkém střevě

- žlázky sliznice produkují střevní šťávu

- do dvanáctníku přitéká šťáva ze slinivky břišní a žluč z jater

 

Slinivka břišní (pankreas)

-         podlouhlá žláza uložená v ohbí dvanáctníku

-         skládá se z lalůčků – vyúsťují trubičkami do hlavního vývodu, mezi trubičkami – shluky drobných buněk – Langerhansovy ostrůvky – produkují inzulín

-         šťáva slinivky břišní -  dva druhy

-         první – obsahuje hydrogenuhličitan sodný - slouží k neutralizaci HCl z žaludku

-         druhá – velký počet trávicích enzymů

-         trypsinogen – neúčinná forma trypsinu

-      aktivaci způsobuje enterokináza obsažená ve střevní šťávě a ve sliznici tenkého střeva

-      trypsin pokračuje v trávení bílkovin na peptidy

-         směs amyláz – štěpí škroby na jednoduché cukry

-         směs lipáz – rozkládají tuky

 

Játra (hepar)

-         největší žláza v těle – 1,5 kg

-         v pravé brániční klenbě, pravý (větší) a levý (menší) lalok

-         tvořeny jaterními lalůčky – mají tvar protáhlých vícebokých hranolů

-         každý lalůček – složen z jaterních buněk seřazených do dvou řad v trámečky

-         do štěrbiny mezi řady vyměšují buňky žluč – odtéká do jaterních žlučovodů – jaterní vývod (vystupuje z jater) – žlučovod – ústí do dvanáctníku

-         při ucpání žlučovodu – žluč se hromadí v krvi – vzniká žloutenka (žluté zbarvení kůže)

-         mezi jaterním vývodem a žlučovodem – spojka se žlučovým měchýřem – žlučníkem

 

Žlučník (vesica fellea)

-         7 – 10 cm dlouhý

-         leží na ploše jater

-         shromaždiště žluče, žluč se koncentruje – cholesterol se může vysrážet – vznikají kameny

 

- játra – dvojí krevní přítok – vrátnicová žíla – přivádí krev z žaludku, střev a sleziny

                                             -   jaterní tepna – zásobuje játra kyslíkem (vychází z aorty)

-         cévy opřádají lalůčky a jejich vlásečnice vnikají mezi trámce jaterních buněk

-         z jater odchází krev jaterní žilou do dolní duté žíly

 

žluč

-         žlutohnědá vazká tekutina, až 1 litr denně

-         obsahuje: voda, soli, žlučová barviva (bilirubin), soli žlučových kyselin a další látky

-         soli žlučových kyselin – snižují povrchové napětí – rozptylují tuky na jemné kapénky – emulzi – usnadňuje působení trávicích enzymů tuků a jejich vstřebávání

-         bilirubin – ve střevě odbourán bakteriemi – vzniká urobilinogen – způsobuje zabarvení stolice

 

Význam jater:

-         glukóza se v nich ukládá ve formě glykogenu

-         vytváření glukózy z necukerných složek

-         uvolňování glukózy do krve – udržení homeostázy (5 mmol/l plazmy)

-         tvorba tuků ze sacharidů

-         dusík je převáděn na močovinu

-         syntéza plazmatických bílkovin

-         zásobárna vitamínu B12 a vitamínů rozpustných v tucích (A, D, K)

-         odbourávání hemoglobinu – železo se váže na feritin

-         syntéza látek pro srážlivost krve

-         tvorba velkého množství tepla

-         DETOXIKACE – přeměna látek pro organismus škodlivých

-          

Onemocnění jater

-         virová hepatitida typu A – bolesti v břišní dutině, zvětšení jater, poruchy trávení, moč tmavě zbarvená od bilirubinu, zežloutnutí kůže, „nemoc špinavých rukou“

-         virová hepatitida typu B – podobný průběh, šíří se krví – „sérová hepatitida“

-         alkoholická hepatitida – nadměrné pití alkoholu, dochází k zánětu jaterních buněk, později zanikají, vytváří se nefunkční zjizvená tkáň – stádium cirhózy

 

střevní šťáva

-         obsahuje: enzymy štěpící bílkoviny, tuky a cukry

-         sekrece se zvyšuje po požití jídla

 

hlen

-         pokrývá střevní sliznici

-         chrání ji před mechanickými a chemickými vlivy

 

Přehled trávení jednotlivých živin

 

I. složené cukry (polysacharidy, škroby)

-         v ústech ptyalin rozkládá na dextriny a maltózu

-         v tenkém střevě – účinkem amyláz pankreatické a střevní šťávy na jednoduché cukry, hlavně glukózu

 

II. bílkoviny

-         v žaludku – hydrolýza pepsinem na albumózy a peptony

-         v tenkém střevě se albumózy a peptony štěpí trypsinem na peptidy

-         enzymy střevní šťávy přeměňují peptidy na jednotlivé aminokyseliny

-         podmínka strávení bílkovin – musí být před požitím denaturovány – př. vařením

 

III. tuky

-         v tenkém střevě – žluč nerozpustné tuky emulguje –zvětší se plocha vystavená účinkům lipáz

-          účinkem lipáz se štěpí na glycerol a mastné kyseliny

 

Vstřebávání látek z tenkého střeva

-         hlavní místo - tenké střevo

-         vstřebané látky jsou odváděny krví a mízou

-         vstřebávání zajišťuje:

1. pasivní transport – prostou difúzí (látka proniká z místa větší koncentrace do míst  s menší koncentrace) nebo difúzí za účasti přenašeče

-  nespotřebovává se E, př. voda, vitamíny rozpustné ve vodě atd.

2. aktivní transport – rychlejší než difúze, látka přenášena přenašečem bez ohledu na koncentraci, děj aktivní – spotřebovává se E z ATP, př. cukry, aminokyseliny, tuky atd.

-         většina látek je nejprve vrátnicovým oběhem odváděna do jater – tam jsou zpracovány, příp. uloženy do zásoby

-         tuky se po vstřebání sloučí – vytvoří kapénky – odváděny mízou do krve

 

TLUSTÉ STŘEVO (intestinum crassum)

-         1,5 m dlouhé, 5 – 7 cm široké

-         stavba: - slepé střevo – na jeho spodině – červovitý výběžek – apendix

-  vzestupný tračník

-  příčný tračník

-  sestupný tračník

-  esovitá klička

-  konečník

-         sliznice nemá klky, neprodukuje žádné enzymy, obsahuje žlázové buňky – produkují hlen

-         střevo se plní za 4 – 8 hodin

-         shromažďuje se zde nestrávené a nestravitelné zbytky, dochází ke vstřebávání solí a vody

-         zahušťuje se obsah střeva

-         probíhají zde kvasné a hnilobné procesy – vznikají plyny (metan, amoniak, sulfan, oxid uhličitý) –příčina plynatosti

-         kvasné bakterie – zkvašují sacharidy + částečně celulózu

-         hnilobné bakterie – rozkládají aminokyseliny

-         činností Escherichia coli – vytváří se vitamíny – B12, K – jsou vstřebávány tlustým střevem

-         za 18 – 20 hodin po přijetí potravy – z nestrávených zbytků – stolice – zabarvená produkty rozpadu žlučových barviv

-         vyprázdnění stolice z konečníku – reflexní děj – nahromaděním vzniká tlak v konečníku – defekační reflex proběhne pouze, pokud to vůlí povolíme –svalstvo konečníku se smrští – uvolní se vnitřní a vnější svěrač – konečník se vyprázdní

-         ústředí řízení defekace – v křížové a prodloužené míše

-         vnitřní svěrač = hladký sval – nelze ovládat vůlí

-         vnější svěrač  - příčně pruhovaný – lze ovládat vůlí – lze zadržovat stolici

 

Zácpa – vzniká při požívání potravy chudé na nestravitelné složky – buničinu a nedostatek

             vody

Průjem – zrychlený průchod střevního obsahu, příčina: porucha trávení, požití potravin na

               které je střevo citlivé